Polohování v souvislosti s kompenzačními pomůckami

Cílem polohování je udržování nejen končetin, ale i trupu ve fyziologické pozici nebo v pozici blížící se fyziologickému držení. Správné polohování vede k pozitivnímu ovlivnění mikrocirkulace v postižených tkáních, prevenci (korekci) svalového tonu a plasticity zúčastněných tkání, fixují se příslušné klouby, což přináší úlevu, tlumí se patologické pohybové vzorce CNS, např. napínací reflexy, dráždivost, klonus, tremor, apod. U pacientů s kombinovaným zrakovým postižením se zesiluje smyslové vnímání a působí psychicky velmi pozitivně.

Správné polohování je prevencí zdravotních komplikací, podporuje vnímání a stimulací. Často umožňuje sebeobslužnost a usnadňuje vykonávání běžných denních činností, aktivizuje, podporuje edukaci, hybnost jedince s postižením a poskytuje efektivní relaxaci. Nejdůležitějším akceptem těchto cílů je zabránění prohlubování defektů a prevence tvorby dekubitů.

Polohování přísluší specifický význam a to zejména u nejtěžších postižení. Fixaci končetin a trupu lze a je doporučováno během dne několikrát opakovat.  Jde o to, abychom cíleně pomocí polohovacích opatření ovlivnili především tři oblasti:

-          výchozí pozice redukující reflexy (reflexní chování) umožňují rozvinout v určité míře vlastní aktivitu

-          pomáhají postiženému, aby se stabilizoval

-          umožňují, aby se jeho patologické pohybové vzorce chování a jejich aktuální projevy držely na co nejnižší míře.                                                                                  

Přínos polohování :

1/ normalizace proprioceptivních reakcí – např. snížení dráždivosti

2/ prevence a léčba kontraktur

3/ senzomotorická stimulace

4/ usnadněná péče pro ošetřující personál, popř. pečující osoby

5/ CNS registruje nové posturální držení těla

5/ snižují se ataktické a dystonické  projevy, tremor

U těžce postižených převažují většinou patologické vzorce, napínací reflexy tzn., že musíme klást velký důraz na správnou polohu těla. Zvláštní poroznost je nutno věnovat napolohování velkých kloubů – kyčlí, kolen a hlezenních kloubů. Je prokázáno, že při tradiční poloze na boku je nutné, aby byly obě nohy správně pokrčené a stabilizované. Často nestačí pokrčení jedné končetiny, abychom dokázali dát získané vzorce napětí pod kontrolu. Srovnatelná pozice na zádech může mít smysl jen tehdy, pokud jsou kyčle, kolena a hlezenní klouby zajištěny. Na tyto principy flekčního držení končetin je třeba dávat pozor při všech polohách v sedu, neboť pouze při celkově harmonizovaném uvolnění svalového napětí je možné provádět aktivity, jakými jsou vnímání, hra, atd.

Při polohování klientů s postižením nám mohou být výrazným pomocníkem polohovací kompenzační pomůcky zejména s náplní PE kuliček. Bez kompenzačních pomůcek je často nemožné napolohovat klienta s kombinovanými vadami.

Renáta Filatova, speciální pedagog