Plazení a lezení po čtyřech

Dr. Temple Fay působil jako vedoucí katedry neurochirurgie na Temple University Medical School v letech 1929 – 1943, kdy opustil univerzitu a začal se zabývat rehabilitací mozku u pacienta s CMP. Za léta své působnosti ovlivnil kariéru mnohých neurologů a neurochirurgů.

Temple Fay  na základě svých studií vycházel z teorie, že ontogeneze je zkrácená fylogeneze. Proto vývojové stupně lidského pohybu jako plazení, lezení, chůze, přes které se zdravý jedinec rozvíjí, jsou úzce spojeny s našimi předky (obojživelníci, plazi, savci). Terapeutický přístup spočívá ve stimulaci správného vývoje těchto pohybových stupňů a každý z nich musí být zvládnutý dříve, než nastoupí další. Lidé, jako potomci vývojově nižších druhů, mají stále zabudované tyto pohybové vzorce pro lokomoci a Fayova metoda se snaží o jejich „probuzení" (Edo & Takeshi, 2000).

Fay zdůrazňuje cvičení v poloze na břiše pro rozvoj tonických reakcí. Poloha na břiše vede ke vzpřímenému držení trupu, ze vzpřímeného držení lze nacvičit chůzi. Za základní pohybové vzorce jsou považovány tzv. homolaterální vzorec, zkřížený vzorec a třetí pohybový vzorec (Pfeiffer et al., 1976, 102).

Plazení a lezení po čtyřech je důležitou vývojovou etapou, kterou nelze vynechat,  může  však probíhat ve správných pohybových vzorcích až po integraci primitivních reflexů / Morro, ATOS, apod. – což u většiny dětí s DMO není.  Prvotní stimulaci k plazení můžeme nabídnout prostřednictvím antidekubitní tunelové podložky v různých velikostech. Využíváme-li tunelovou podložku pro stimulaci k plazení, pravidlem je, že velikost podložky má dvojnásobně převyšovat výšku dítěte. Šířka podložky má dvojnásobně převyšovat rozpětí paží dítěte (klienta). Tunely musí být kolmo k ose těla člověka tak, aby se nohama mohl odrážet a rukama přitahovat.

Tunelová podložka patří mezi ty polohovací pomůcky, které splňují všechny tři podmínky správného polohování. Je nezbytné si při vývoji polohácích pomůcek stále připomínat, že pomůcka musí působit na:

-          reflexní chování umožňující rozvoj do určité míry vlastní aktivitu,

-          stabilizaci, která napomáhá ke správnému polohování

-          patologické pohybové vzorce chování, aby se jejich aktuální projevy držely na co nejnižší míře, a naopak podporovaly zdravé vzorce chování

Pomůckou podporující lezení nám může být „obyčejné“ válce rozdílných délek a průměrů, které jsou bezpodmínečně důležité při práci s postiženými. Pro ty nejmenší děti nám budou vyhovovat válce plněné PE kuličkami na 110 % v průměru 18, 20, 22 cm s délkou 30, 40 a 50 cm. Délka válce závisí na délce trupu dítěte. Tímto pravidlem se řídíme i u dospělých, nicméně, zde je třeba využívat jiných průměrů, délek a jiných náplní. Válce pro větší děti nebo dospělé nemohou být vyrobeny z měkkých materiálů, neboť pak nemohou zvládnout příliš velké zatížení. Je nutné brát v úvahu, že při společných aktivitách zatěžuje válec klient i ošetřovatel.

Válec je určen hlavně k tomu, aby byl oporou a přitom umožnil mírný kolébavý pohyb. Tato pozice je podobná pozici na všech čtyřech končetinách. Válec je podporou pro trup. Polohování vleže na válci je podpůrné obzvláště k podpoře vestibulárních podnětů. Průměr i délka válce musí odpovídat velikosti uživatele. Válec s průměrem 30 cm a více s délkou 40 – 60 cm nemůže být vyroben z měkké pěnové hmoty. Polohovací válec nabízí flexibilní možnosti a navíc má vyšší stabilitu. Důležité je, že zde vzniká díky na omak příjemné látce pocit bezpečí a jistoty, což je skvělý výchozí základ pro různorodé aktivity.

Za léta praxe se také osvědčila rehabilitační síť pro nácvik lezení po čtyřech, která v jednobodovém uchycení u stropu umožňuje dítěti pohyb v okruhu jednoho metru.

Renáta Filatova, speciální pedagog

Certifikovaná lektorka konceptu Snoezelen-MSE

Zástupce ISNA-MSE v České a Slovenské republice

Zakladatelka a viceprezidentka ASNOEZ v ČR

Členka výkonného výboru Asociace Palma